Jirka K.

...toto je můj příběh o tom jak jsem poznal Boha a jak to změnilo můj život. Takže jak začít? Začnu tím, že se vrátím o dvacet let zpět. Tenkrát se stalo to, že uvěřila moje mamka, nebudu psát o tom, co bylo před tím, netroufám a nechci si ani domyslet co by se stalo, kdyby tenkrát Bůh nevstoupil do života moji mamky a ona neuvěřila. To, že se ji Bůh dal poznat a mamka uvěřila, nyní vím, že byl zázrak.

Od té chvíle se začalo všechno měnit, samozřejmě, nebylo to ze dne na den, ale čas nehrál tenkrát žádnou roli. Začaly se dít pro mně osobně neuvěřitelné věci, najednou vztahy v naší rodině se úplně změnily, nebylo to dokonalé, ale bylo to lepší, všímal jsem si toho a viděl jsem ty změny. Byl jsem toho svědkem, žil jsem v tom, ale nerozuměl jsem tomu. A tehdy, když jsem se ptal mamky, co se děje tak jsem se postupně začal dovídat o Bohu, jak On jedná. Rád jsem ta svědectví poslouchal, bylo to pro mně něco nového a potřeboval jsem si nějak vysvětlit ty změny v naší rodině. Všímal jsem si, že se mění i někteří známí a lidé v okolí mojí mamky, což jsem tenkrát moc nechápal, ale teď vím, že Bůh mluví a jedná skrze lidi, kteří Ho přijmou a následují. Já v tomhle svoji mamku hrozně obdivuji, protože mi hodně pomáhala a radila, když jsem měl nějaký problém, ani jsem nemusel nic říkat, okamžitě to na mně poznala, když jsem se ji svěřil, věděla, proč ten problém mám a taky jak bych ho měl řešit. Věděl jsem, že má pravdu, ale stejně jsem si to nakonec řešil podle sebe. Měl jsem svoji hlavu a všechno jsem si chtěl dělat po svém.

Dělat jen to, co chci, kdy chci a jak chci, nechtěl jsem se vzdát svoji svobody a volnosti a nechtěl jsem se podřizovat, ani být nikým omezován. Taky to podle toho vypadalo, jak ve vztahu, tak v práci. Měl jsem krásnou a hrozně milou holku, která mě milovala, ale já si toho absolutně nevážil, většinou pro mě bylo přednější popíjet a trávit čas s kamarády v hospodě místo toho, abych se ji věnoval a trávil čas s ní. Když měla problémy třeba ve škole, nebo jiné, tak jsem tam nebyl, abych jí podržel a podpořil. Zažili jsme spolu i krásné chvíle, ale dnes vím, že jsem byl často nervózní, nespokojeny a neprojevoval jsem ji takovou pozornost a přízeň jakou si zasloužila. Vyhledával jsem práci daleko od domu, a když jsem po delší době přijel, tak jsem se zase nijak nesnažil, abychom byli spolu. Nakonec jsme se rozešli, ale zůstali jsme přátelé a za to jsem moc vděčny. Vím, že to nemá jednoduché a prožívá ve svém životě, jak se mi svěřila, také tu prázdnotu a nespokojenost. Modlím se, aby se ji Bůh dal poznat, aby otevřela svoje srdce a prožila to, co jsem mohl prožít já.

Má práce to je další kapitola mého života. Vystřídal jsem hodně zaměstnání, jsem vyučený, kuchař, ale vyzkoušel jsem více oborů. Jako kuchař jsem během těch let pracoval v mnoha restauracích, hotelů, penzionů a důvod proč jsem tato místa tak často měnil, nebyl ten, že práce kuchaře mě nebaví, nebo ji nezvládám, vždy jsem se snažil pracovat tak, jak nejlépe umím, dával jsem do toho srdce. Ten pravý důvod, proč jsem nikde nevydržel, byl ten, že všude se našlo něco, buď situace, nebo vztahy, které mně vadily. Většinou jsem neměl zájem to ani řešit, nebo to překonat a i když jsem se o něco pokoušel, tak jsem stejně nic nevyřešil. Volil jsem tu nejjednodušší cestu, dal jsem výpověď, a šel jsem jinam. Neměl jsem nikdy problém najít hned novou práci, myslel jsem si, že už to bude lepší a budu tam mít klid, ale to bylo vždy jen na chvíli a tak se to pořád opakovalo, když nastal problém nebo něco, s čím jsem si nevěděl rady, tak jsem před tím utekl. A když jsem pak už věděl o Bohu, jak jsem se zmiňoval, pokoušel jsem se modlit, ale jenom tehdy když jsem měl problém, rozhodl jsem si ale nakonec stejně sám podle sebe, dnes ale vím, že už tenkrát mě Bůh slyšel a věděl o mně, a i když mě nechal jít svou vlastní cestou, stejně mě chránil a pomáhal.

V místě, kde nyní pracuji, jsem již rok a jen díky Bohu jsem zde vydržel, není to také snadné. Ale od té doby, co jsem dal Bohu svůj život a nechal jsem se také pokřtít ve vodě, vnímám úžasný pokoj, posilu a radost, Bůh mi žehná a můj život se pomalu mění. Jsou chvíle a situace, ve kterých nezvládám, nebo nejednám správně, ale zároveň už vím, že mě Duch Svaty ukazuje vše, co není v pořádku a vede mě k pokání, sám nemám šanci osvobodit se od věcí, které mě svým způsobem ovládají, ale důvěřuji Bohu, že mě zachránil a vede mě. Chci Ho následovat, poznat plán a službu, který má pro můj život a jednat tak, abych mohl svým životem být pro ostatní lidi svědectvím o Jeho velké moci a lásce.

Jirka K.